Tumba-truhla dlabaná v kmenu (Slovensko)

Tumba-truhla dlabaná v kmenu (Slovensko)

Detail vytrhaných vláken od hoblování (Německo)

Detail vytrhaných vláken od hoblování (Německo)

Spojení noh a lubů na pero a drážku, fixováno probíjenými kolíčky (Německo)

Spojení noh a lubů na pero a drážku, fixováno probíjenými kolíčky (Německo)

Detail překrytí řezby kováním ( F. Cimburek, dějiny nábytkového umění)

Detail překrytí řezby kováním ( F. Cimburek, dějiny nábytkového umění)

Detail rohového propojení soklu pomocí rybinového spoje (Německo)

Detail rohového propojení soklu pomocí rybinového spoje (Německo)

Detail rohového propojení soklu pomocí rybinového spoje (Německo)

Detail rohového propojení soklu pomocí rybinového spoje (Německo)

Konstrukce gotického nábytku

Nábytek ve středověku se vyvíjel vlivem doby, dostupností materiálů a vzrůstajícími potřebami měšťanů. Měnily se tvary, konstrukce, technologie, materiály i význam. Z dochovaných kusů nábytků i jiných zdrojů lze vyčíst konstrukci nábytku a tedy i technologii výroby.

Na stranu druhou byli lidé více manuálně zruční než dnes. Učili se od mala a zkušenosti si předávali. Řemeslo i technologie se zdokonalovali. Přidala se spolupráce s jinými obory. Vznikaly cechy. To vše ku prospěchu nábytku středověku.

Jako materiál k výrobě se zpočátku používaly silné trámy, fošny a silná prkna. Prkna se řezala na vysokých kozách pomocí ruční pily, kterou ovládali dva řemeslníci. Menší desky a prkna se zhotovovala štípáním pomocí klínů. Zdokonalení výroby prken umožnil vynález a široké rozšíření vynálezu pily na vodní pohon ve 14. století. Tím se výroba zrychlila a zkvalitnila a mohla být tak řezána tenčí prkna. Takto získaný materiál zpracovávali nejprve tesaři. Ti také zpočátku vyráběli jednoduchý nábytek, nebo se za nábytek použilo vybavení původně sloužící tesařům při vlastní stavbě. Na zbylé tesařské kozy se položilo pár prken a vznikl tak demontovatelný stůl. Na iluminacích jsou tyto stoly často překryty textílií zakrývající hrubé konstrukce těchto stolů. (čep a dlab) Při užší specializaci tesařů-tedy truhlářů-začali vznikat okrasné čelní strany těchto koz a daly vzniknout již účelně vyráběnému nábytku. Rozvoj truhlářství byl rychlý. V roce 1457 byl na Novém Městě v Praze založen cech truhlářů (cech tesařů až v roce 1585 na Novém Městě, v roce 1594 na Malé Straně). Díky širšímu použití nářadí, získání a předávaní znalostí se zdokonalilo i opracování materiálu i jeho propojování. Jako jedny z prvních truhel tzv. tumby, byly jen kmeny stromů zbavené kůry a účelně vydlabávaly. Výdlab pak překrývala krycí deska a vše bylo silně okováno. Později se nábytek vyráběl natupo sesazeným dřevěným materiálem, který se vzájemně propojil četnými kovovými pásy. Konstrukční spojení dřevěného materiálu nebylo žádné. Pak se do svislých noh truhel začaly dělat dlaby a vodorovně vložená prkna opatřená čepy se do nich vložila a často se zajistila viditelným kolíčkováním.(stejně jako v tesařině) Probíjení spojovaných částí kolíčky provází nábytek celé období gotiky. Díky použití kostních klihů přibyla i možnost lepených spojů. Tímto vývojem se zvětšila konstrukční pevnost a odolnost a odpadla potřeba mohutného okovávání. Kovové pásy se rovněž zdokonalením výroby ztenčily a byly již zdobným prvkem nábytku. Podle některých dochovaných kusů nábytku si je možné všimnout jisté počáteční nespolupráce při výrobě nábytku a pozdějšího okování. Kdy truhlář i řezbou pokryl místa, která zcela nebo z větší části pak kovář překryl panty. Při zdokonalení kovařiny se panty a kování vyráběly i sériově a tak je možné najít některé stejné panty na více kusech. Některý gotický nábytek naopak vykazuje velkou a jasnou spolupráci mezi zpracováním kovů a dřeva. Protože materiál v rozdílných podmínkách různě pracoval, používalo se k provázání prken v ploše mašlí. Ty zabezpečovaly větší stabilitu a pevnost plochy. Další provázání ploch a menší kroucení pomohlo používání svlaků. Změnami vlhkosti však nejvíce trpěli dveře skříní a víka truhel. Kdy rozdílnost kvůli pnutí materiálu způsobovala buď nedovření, nebo velké mezery. Tento problém vyřešilo až používání deskových výplní vložených do rámů. Výplň pracovala samostatně a podélný směr vláken rámu téměř odstranil tento problém.

Někdy kolem roku 1400 se začíná používat rohový rybinový spoj. (cinky) Tím došlo k dalšímu odlehčení a větší pevnosti spojení. Nábytek už nemusí být okován ani v rozích a kovové zůstávají u většiny nábytku jen panty a zámky. Tyto rybinové spoje jsou v některých případech i vyklínkované pro ještě větší pevnost, nebo pro okrasu.

Ještě větší zdokonalení výroby prken a potřeba přepychu mělo za následek výrobu tlustých řezaných dýh tzv. švarten, které se klížily na nosný - méně kvalitní materiál. Dýhovalo se kresebně zajímavějšími, nebo cizími dřevinami. Celý vývoj konstrukcí a technologií měl za následek odlehčování vzhledu nábytku, jeho lepší konstrukční vlastnosti a širší možnosti členitostí a složitosti tvarů.

Nelze jednotně říci-takto vypadal nábytek středověku. Toto neznali, jiné to nemohlo být. Je potřeba si uvědomit, že když v Čechách byla gotika, v Italii byla renesance.

Protože kvetl obchod a vlivem křížových výprav do svaté země bylo zde možné vidět vliv jiných zemí a civilizací.

Později bylo možné v gotickém interiéru vidět renesanční nábytek – stejně tak jako na začátku (a nejen na začátku) vidět románský sloh v gotice. Vše se prolínalo dle postavení, majetku, estetického cítění a myšlení lidí. A to vše současně.

Takže nelze vyloučit, ba dokonce to lze jen potvrdit, že vedle gotického vybavení přežívali věci románské a zároveň se drali na svět věci renesanční. Rovněž lze objevovat staré keltské a románské vzory po celou dobu gotiky. I přes šíření křesťanství lidé své životní pouti opírali o pohanské kořeny…